Finále SONP ►ZDE◄


Blend→ Avril Lavigne 0.09

28. června 2009 v 18:25 | ♫°°Renčaa°°♫ |  Avril Lavigne-blendy

Tak sice jsme s blogem už skončily ale grafiku ještě někdy děláme tady je ukázka
Avrilkablend-1.jpg Avril Blend picture by superholky003


Jo a plsky hlasujte pro nás jj? ►ZDE◄pro ♫°°Superholky003°°♫. Dííky moc!
 

Potřebujem hlásek o nej blog

14. června 2009 v 13:28 | ♫°°Superholky003°°♫ |  Potřebujem hlásek
Ahojky víme, že jsme už skončily s blogem, ale ještě jsme byly přihášeni do nějakých soutěží. Tak tedy potřebujem hlásek ►ZDE◄pro ♫°°Superholky003°°♫. Dííky moc!

KONEC

17. května 2009 v 16:20 | ♫°°Superholky003°°♫ |  Ostatní
Tak je to tady. Jednou to stejnak muselo přijít, tak to přichází teďka. Ptáte se proč? To je jednoduchý asi jste si všimli, že jsme měli pozastavený blog..... A teďka už je konec na pořát, bych řekla. PROSTĚ NÁS TO UŽ NEBAVÍ. Ale prožili jsme s blogem.cz, hooodně byly to skvělí časy.... V tom nejlepším je třeba přestat my přestáváme teďka. Je nám to líto :( Sbééčka klidně si nás vymažte! Byly stě skvělí SB... Hlavně Míša ta byla nejlepší jinak všechny jsme měly mooc rádi někoho míň někoho víc.... Prostě končíme! Páááá všichni!
 


Paramore→ Photoshoot 0.1

15. května 2009 v 19:02 | ♫°°Renčaa°°♫ |  Photoshoot
zdroj
↓↓↓

Lenka Lanczová→ Blbej fór

14. května 2009 v 18:42 | [→Marushka←] |  Knížky→ Lenka Lanczová
Popis knihy: Sázky mohou být různé - z frajeřiny, o peníze, o čest... Cílem sázky party studentů a studentek jednoho gymnázia je pomstít se neoblíbené spolužačce Markétě, dceři nenáviděné třídní profesorky. Je to jednoduché: stačí přebrat Markétě kluka! Los určí Ivetu, která se svého úkolu zhostí s chutí, i když sama už svého kluka má a ten jejím posláním není zrovna nadšený. Brzy však jde o mnohem víc než jen o pomstu a výhru, tím spíš, že hokejista Filip je výborný a pohledný kluk. Nevinná sázka se zvrtne v nebezpečnou hru a změní se v tíživou noční můru - a dokonale blbej fór.
Ukázka: Ne všichni rodiče jsou natolik moderní a chápaví, jak se ukáže druhý den. Rokujeme o tom s partou o polední pauze, zalezlí kolem poslední lavice v naší třídě, když jsou ostatní spolužáci na obědě a nikdo nás neruší. Mohu si gratulovat, líp než já dopadla jedině Zuzana, které starouškové nevytkli nejmenší. Jakub se přizná, že u nich doma bylo kongo dlouho do noci, o podrobnostech se nešíří, Monika se pochlubí zaraženým příjmem kapesného, Renata nám dokonce ukáže tři modrá jelita, jež jí uštědřil prudký rodič. Také kluci nejsou dvakrát veselí, všeobecně usoudíme, že dvojka z chování je trest neuměřeně vysoký malému provinění.
"Děsně by mě zajímalo, kdo nás vlastně práskl," vzdychá Renata, díky pohmožděninám na zadní části sedící nakřivo.
"Fakt, přijít na to, tak ho snad..." rozohníme se.
Geniální Vrabčák se pohrouží do zamyšlení a všechny nás překvapí skvělou dedukcí:"Není těžký na to přijít. Uvažujte, sakra. Mezi námi žádnej práskač není. Kdo jinej věděl, kam se chystáme, co?"
"Právě že nikdo," pokrčí Roman rameny.
"Ale jo, věděl," triumfuje Vrabec, až z toho má orosené brejličky. "Tady přítel Vohnout mu to řekl..."
"Dovol? Já jsem nikomu nic neřekl!" brání se Pepa vášnivě. "S nikým jsem o disce nemluvil... Vlastně jen... s..."
"Markétou!!" vyhrknu šokovaně.
"Já vůl ji přece na Vlčí zval, když jsem ji balil," zavyje Vohnout srdceryvně. "Nemohlo mě napadnout, že ona..."
Ujistíme nešťastného Pepu, aby si z toho nic nedělal, ale Markétě spíláme hodně rozezleně.
"Já jí vyškubu všechny vlasy!" slibuje Renata.
"Pojďte, vyhážeme jí z okna učení," míní Monika.
"Zničíme její slohovej úkol..."
"Rozmatláme jí do tašky olomoucký..."
"Počkáme si na ni večer a ostříháme ji do hola!" navrhne Zuza pomstychtivě, protože ji dávno mrzí, že Markéta má vlasy blonďatější a delší než ona.
"To všechno je málo," usoudí Vrabčák. "Chtělo by to nějakou pořádnou pomstu. Za osm dvojek z chování si zaslouží víc než dětinský výlevy zlosti."
Přemýšlíme, až se nám z hlav kouří, přesto nemůžeme přijít na nic, co by bylo na úrovni. Mezitím se třída zaplní, Jakub s Vohnoutem musí odběhnout do sousedního áčka, i při odpoledním vyučování jsme zamlklí a tiší, což ředitel nechápe, podezíravě si nás měří a na konci hodiny tomu dá korunu, když řekne, že je rád, že jsme si vzali poslední malér k srdci a polepšili se, dali se na víru pravou. Zíral by, chudák, kdyby věděl, nad čím se naše mysl zamýšlí místo předkládaného učiva!
"Tak co?" ptáme se s nadějí Pepy a Jakuba, jen se sejdeme u šaten. "Přišli jste na něco?"
Zklamou nás, oba záporně zavrtí hlavami.
"Za úlohu každej něco pořádnýho vymyslí," navrhne Vrabčák. Jsem z toho celá nesvá, nemám nejmenší tušení, čím se pomstít, ačkoliv chápu, že tenhle čin nemůže zůstat nepo-
trestán.
"Jedině ostříhat dohola," usoudí Zuza u vrat školy. "Hele, poletuje sníh! Nemám deštník, no prosím, to zas budu vypadat. Zajdeme na chvilku do Oázy, než to přestane?"
"Nemám chuť," odmítnu. Večer jsem dostala cyklus a jako obyčejně mě první dva dny dost nesnesitelně bolí břicho, přestože mi na to táta nechal předepsat tabletky.
Odmlčíme se, protože kolem projde Markéta ve své vznešenosti, všichni na ni upřeme ironické pohledy. Nezdá se, že by si toho všímala, spěchá bez ohlédnutí dolů hlavní ulicí.
"Doprovodím tě," nabídne mi Jakub jako obyčejně.
"Nezlob se, dneska ne," zarazím ho. "Mám své dny."
Chápavě se usměje, za ty roky mě zná a ví, že jakmile tohle řeknu, nepřeju si nic tolik jako být sama a doma. Nejen, že se vůbec necítím jistá, jak tvrdí ta pitomá reklama, ale jsem i protivná, mrzutá a nevrlá, lepší jít ode mě pryč.
Než si stihneme říct ahoj, Zuzka do mě prudce strčí, div neslítnu ze schodů. "Sleduj! To se mi zdá!"
Oba se s Jakubem podíváme po směru jejího napřaženého ukazováčku a pak zase ohromeně na sebe. Obrázek, jež se nám naskytne asi o sto metrů níže, je zcela nový a neobvyklý.
U výkladní skříně prodejny Kniha se Markéta zastaví - a hovoří a směje se s docela neznámým vysokým klukem.
"Kdo to může bejt?" vydechnu ohromeně. "Bráchu nemá, Markétka je přece jedináček..."
"Třeba kámoš,soused nebo tak,"hádá Jakub, nepřipouštějíc si stejně jako my na mysl, že by mohla mít kluka.
"Jdeme se na něho podívat zblízka," navrhne Zuzka a v té chvíli jí vůbec nevadí, že velké sněhové vločky zmáčí její účes. "Nenápadně, schováme se naproti k Jelenovi..."
Přestože mě bolí břicho, tuhle příležitost si nemohu nechat ujít. Markéta a kluk je prostě tak nesmyslná dvojice, jako třeba Ferda mravenec a slůně Jumbo. Vmísíme se do řeky bund, kožichů, kabátů a čepic proudící po pravém chodníku, umně se skrýváme za auta zaparkovaná podél vozovky a po indiánsku se nám podaří dostat se k lidové jídelně U jelena, přímo naproti Knize, kde se schováme za jedno křídlo vrat.
"Vůbec jsme se nemuseli schovávat," usoudí Zuza otřeseně, "oni by si nás nevšimli, i kdybychom došli až k nim!"
Fakticky! Markéta se s tím klukem něčemu dvojhlasně směje a myslím, že mimo jeho tváře nevnímá vůbec nic z okolního světa. Jsem šokovaná, tím spíš, že kluk má krom vysoké postavy hnědé vlasy na ježka, husté obočí a tmavé oči a vůbec patří mezi ty, kterým bych velmi ráda oplatila úsměv, kdyby se na mě podívali, přestože mým ideálem jsou blonďáci.
"Je strašně hezkej," vysloví Zuza mou myšlenku, co kvůli Jakubovi říct nemůžu. "A skvěle oháklej! Kdo to může bejt?!"
"Na bejvalýho spolužáka rozhodně nevypadá," uzná Jakub. "Tomu je aspoň dvacet."
"Třeba bratranec?" typuje Zuza rozčileně.
Odtrhnu oči od klukovy tváře a zadívám se na Markétinu. Podle toho, jak na něm visí pohledem, se okamžitě dovtípím.
"Ona ho žere," hlesnu ohromeně. "Buď s ním chodí, anebo by s ním ráda chodila..." A protože je jejich hovor spontánní a oboustranný, nerada dodám:"A jemu se nejspíš líbí..."
"Ta nám vytřela zrak," odfoukne si Zuza mokrý pramen z čela. "Deset nula pro ni."
"Proč jste z toho tak sešlý?" nechápe nás Jakub. "Naopak, tohle jsou body pro nás, ne? Pochybuju, že o týhle známosti ví Vlčice! Nerýsuje se vám plán na báječnou odplatu?"

Lenka Lanczová→ Všechno bude fajn

14. května 2009 v 18:41 | [→Marushka←] |  Knížky→ Lenka Lanczová
Popis knihy: Hlavní hrdinka příběhu, studentka sportovního gymnázia a sympatická šestnáctka Lenka Knoblochová si užívá studentského života spolu se svými kámoškami a spolužáky, válčí s matematikou i s panem ředitelem, co ji v jejich třídě vyučuje, a když se navíc na sportovním soustředění v Krkonoších, kterého se účastní i vyšší ročníky, zamiluje do Vítka, má zavařeno hned o dvojitý malér - sice netuší, že Vítek je matikářův syn, ale zato ví, že se do něj zamilovala i nejlepší kamarádka Jolana...a je jasné, že tohle jí Jolka jen tak neodpustí. Lenka neprožívá jen svou velkou lásku; musí se vyrovnávat s proměnami, jež jí přinese přestěhování ze sídliště na periferii města, s tátovým ne vždy úspěšným podnikáním, s všetečnou novou sousedkou a jejím vykutáleným vnukem, se ztrátami a zisky v osobních vztazích a zejména se změnou, která jí zpočátku připadá až příliš krutá a osudová... Díky Vítkovi, rodičům i přátelům najde ztracený optimismus, aby mohla dál věřit, že všechno bude fajn.
Ukázka: Dohonit Jolku se mi povede až na schodech před školou.
"Jolano!" zabrzdím výkřikem její nepochopitelný spěch, se kterým peláší do třípatrové oázy vědění.
Ohlédne se přes rameno, rozjasní tvář. "Ahoj, Lenko! No konečně nebudu v lavici sirota nebohá..."
"Dneska je nějaký menu zadara nebo co?"
"Cože?"
"Jinak mi neleze na mozek, proč tak děsně chvátáš. Do zvonění zbejvá patnáct minut. Stavila jsem se pro tebe, ale tvoje mamka mi řekla, žes už běžela. Pojď se mnou do bufíku pro sváču, nebo padnu hlady," pobídnu ji.
Do Liďáku, přesně řečeno bufetu Lidová jídelna, mě doprovodí s výrazem štvance. "Honem, musím si od někoho obšlehnout matiku..."
"Nemáš úkol?" uchichtnu se, poručím si obloženou housku a napodobím pisklavý hlas matikářky Křížové: "Dvořáková, Dvořáková, copak jste dělala místo přípravy na hodinu, co?"
"Tss, mořila jsem se s tím celý odpoledne," ušklíbne se.
"No tak co chceš teda obšlehávat?" nechápu.
"Ten úkol," ujistí mě. "Vůbec jsem s ním nehnula!"
"Prosím tě, Křížka stejně úlohy nikdy nekontroluje, leda těm, co je vyvolá. A tys už z máti byla."
"Křížka...? Lenko, ty nic nevíš!" chytí se za pusu. "Zapomněla jsem ti říct, že je Křížka na mateřský!"
"Už?" podivím se. "Ta má březost jako kočky, ne? Šestapadesát dní, haha... Měla jít až od ledna, ne?"
"Měla, jenže je to rizikový těhotenství nebo co, prostě je na udržování v nemocnici a třídní říkala, že jak to tak vypadá, zůstane tam až do porodu."
"Dobře, ale v tom případě... Koho máme na matiku?"
Jolana se spolutrpitelsky zazubí. "Konečně jsi uhodila hlavičkou o hřebíček, Leničko. To je trefa do černého!"
"Hejda? Ne, ten má aprobaci akorát na fyziku a bižolu. Máťu učí Tomeček a taky Doležal..."
"Samá voda," šklebí se a div mě nepopotlačuje, abych už co nejdřív vypadla z bufetu. Sama se dá na ulici do běhu.
"Pak jedině Hořcová!" Plandám za ní jako hadr na holi, Jolka z cvalu přejde do klusu.
"No ne, dámy, trénink je až od jedenácti," zavolá na nás Ida ode dveří. "Strouhal by z vás měl radost!"
S bídou ji v tom trysku stihnu pozdravit.
"Tak kdo?!" padnu na lavičku, abych si mohla pohodlněji, nohou o nohu, vyzout botasky. Na rozvazování nejsou lidi!
"Dvořák!"
"Říďa?! Ten učí ve čtvrťáku psychologii managamentu!"
"Jo, to taky. Krom toho je šílenej matikář. A když říkám šílenej, tak myslím šílenej. Druhej Einstein!"
"Ty mě děsíš," přiznám ne zrovna nadšeně. Zrovna nedávno jsme s Jolkou jen tak ze zvědavosti počítaly věkový průměr profesorského sboru naší školy. Vyšlo nám báječně nízké číslo, několik kantorů nedávno odpromovalo a většina se pohybuje v relaci od třiceti do čtyřiceti. Dvořák, ředitel, je výjimkou potvrzující pravidlo. Padesátku na tachometru rozhodně přetočil! A co víc, s mladými kantory se užije spousta legrace, mají nové učební metody a vůbec mezi nimi a studentstvem panují přátelské vztahy na bázi kolegiality, ne z pozice nadřízenosti a podřízenosti. Ředitel je ovšem jiné kafčo. Moc ho neznám, v prváku přišel do naší třídy pouze třikrát, když suploval za nemocnou dějepisářku. Všichni jsme dospěli k jednoznačnému závěru: i trojka může někdy znamenat zbytečně mnoho! Ne, že by byl zlý, spíš... strašně přísný, chladný, vážný, nepřístupný. Respekt, ten tedy má, to mu nelze upřít.
Jolka mě nechá patlat se ve vlastních úvahách, pádí do prvního patra ke dveřím s cedulkou 2.D., aby od některého ze šprtů opsala během posledních pár vteřin matematický úkol.
"Třeba bude mít uznání, když jsi jeho jmenovkyně, ne?" vydechnu ve třídě uříceně. "Nejste nějak v přízni? Třeba bratranec strýce tvého švagra..."
"Srandičky!" zlobí se, nicméně psát nepřestává. "Příbuzní nejsme, bohužel, a Dvořáků jsou statisíce! Vedle v béčku je Dvořáková Vendula, v prváku nějakej kluk a ve vyšších třídách dva další. Dvořák ředitel je v téhle škole jeden. Náš matikář, bohužel. A neruš, nebo to nestihnu..."
"Hele," oslovím ji, když je konečně hotová. "A to jako na pořád? Třeba jen než nám určí někoho jinýho..."
"Uf," uleví si, jelikož právě zvoní. "Měla jsem to s chlupem! Cos říkala? Zanech nadějí, holčičko, Dvořák nás hned na úvod upozornil, že nás dovede až k maturitě."
Hraně se kácím do mdlob, padám na židli a protože mi s ní spolužák David, který sedí také v poslední lavici jako my, leč u okna, ne v prostřední linii, ucukne, skácím se za mohutného zadunění rovnou na parkety. Třída se ohýbá smíchy, rozplácnu se jak široká, tak dlouhá, ruce i nohy rozhozené.
"Ty seš tak blbej!" zhodnotím hlasitým zaječením dětinský vtípek. V první chvíli je mi divné, proč třída umlkne, jako když utne. Pak, když spatřím postavu velkého šéfa téhle školy tyčící se jako jeřáb přímo nade mnou, se už nedivím.
"Co se tady děje?" zeptá se vyrovnaným hlasem, aniž by třeba jen zvedl v údivu obočí.
Rychle se hrabu na nohy. "Já jsem..."
Pohlédne na etiketu mého matematického sešitu. "Knoblochová Lenka," přečte z ní nahlas.
"No, to taky," kuňknu a třída vyprskne smíchy.
"A co ještě?" zajímá ředitele.
"Ještě jsem upadla," vysvětlím zarputile.
"Vtipná Knoblochová," konstatuje vážně, zatímco spolužáci se neubrání veselí. Nevím, co bych odpověděla, dokonce ani nerudnu, a to z jediného důvodu: červená už jsem i za ušima! Zběžně prolistuje mým sešitem, zastaví se na poslední popsané stránce. "Kde máte úkol, Knoblochová?"
"Chyběla jsem," vzmohu se. "Celý týden."
"Takže vy jste nepsala pondělní kompozici?"
"Ne," odpovím s úlevou. Bohužel předčasnou!
"Tak prosím!" pokyne mi k tabuli, přičemž maličko ustoupí, aby mi dal v úzké uličce přednost.

Klikačky pro K@tte

9. května 2009 v 14:57 | [→Marushka←] |  Klikačka-Hotový

Taylor Swift → Photoshoots 0,4

9. května 2009 v 14:44 | [→Marushka←] |  Taylor Swift - Photoshoots



Plsky tuhle ikonku použij jako zdroj!
↓↓↓


Finále SONP

8. května 2009 v 14:38 | ♫°°Superholky003°°♫ |  SON...
Tak máme tady finále SONP ↓↓↓

2. Silverstein - My Heroine



2.Michal Chrenko - Proti prúdom





Kdo napíše jako první má od nás hlásek.

Taylor Swift → Photoshoots 0,3

7. května 2009 v 14:53 | [→Marushka←] |  Taylor Swift - Photoshoots

Plsky tuhle ikonku použij jako zdroj!
↓↓↓

Kam dál